Ta naše písnička česká II.

Pozdější život filmu? aneb české filmy, na které se tak trochu pozapomnělo II.

Režie Vít Olmer, Československo 1990, 100 min.

Navzdory názvu nemá Olmerův film nic společného s písničkovou revuí Ta naše písnička česká, která vznikla v roce 1967 v režii Zdeňka Podskalského. Titulní song Karla Hašlera zazní až na konci tragikomedie, která popisuje dvacet let ze života houslisty nuceného hrát místo kvalitní hudby vždycky jen to, co si přejí ostatní, nebo to, co mu vydělá peníze. Jan Rošetský (Jan Hartl) skončí po roce 1968 v kotelně a občas se může vrátit k houslím. Jeho celoživotní nemesis se však stává manipulátorský ředitel hudební agentury Karel (Bronislav Poloczek). Uvolnění poměrů pro Jana přichází patrně už pozdě – pro Olmerův film však představoval záchranu. Autoři s jeho natočením otáleli tak dlouho, až ho mohli po listopadu 1989 natočit zcela podle svých představ.
Film vznikl na základě materiálu, v němž anonymní autor shrnul vlastní zkušenosti ze svérázných a podvodných praktik v činnosti agentury Pragokoncert. Sesbíraný materiál poskytl scenáristovi Radku Johnovi na podzim 1988 vedoucí tvůrčí skupiny Josef Císař.

Lektorský úvod: filmový historik Jan Lukeš