Příběhy XX. století – chvíle usebrání

cz
poslech
Doprovodné / Židovský obecní dům / 8.7. /
Doprovodné / Židovský obecní dům / 8.7. /
Doprovodné / Židovský obecní dům / 8.7. /
Doprovodné / Židovský obecní dům / 9.7. /
Doprovodné / Židovský obecní dům / 9.7. /
Doprovodné / Židovský obecní dům / 9.7. /
Doprovodné / Židovský obecní dům / 10.7. /
Doprovodné / Židovský obecní dům / 10.7. /
Doprovodné / Židovský obecní dům / 10.7. /

Pátek 8.července
09.30 Roky jsem věřila, že máma je mrtvá. Příběh Ireny Fajmanové a její rodiny.
11.00 Vaška z Lidic chtěli převychovat v německých dětských domovech. Příběh Václava Hanfa
13.30 Dozorci umlátili vězně v korekci, v protokolu uvedli, že se oběsil. Vrahy vedl dozorce Černá Máry.   

Sobota 9. července
09.30 Proces Stříteský a spol.
          Příběh studentů, kteří před jednasedmdesáti lety nebyli na prázdninách, ale za mřížemi 
11.00 Ani tátovu urnu nám nevydali. Vzpomíná Alfred Plocek mladší, jemuž komunisté zabili otce.
13.30 Raději na to nemyslet. Příběh Asafa Auerbacha a jeho rodiny. 

Neděle 10. července 
09.30 Faráři Huvarovi drtili bachaři prsty u nohou.
11.00 Akce P  likvidace řeckokatolické církve v Československu.
          Příběh Ivana Ljavince a Jána Eugena Kočiše
13.30 V Čečensku bylo vidět, jak Rusko vede válku.
          Výpovědi Ireny Brežné, Vladimíra Jandjuka, Luboše Dobrovského a dalších.

 

Kdysi dávno jsem se ptával sám sebe, jak je to možné, že ten či onen totalitní systém si osobuje právo rozhodovat o svobodě a bytí občanů, národů či států. Jakým právem posílá nevinné do vězení, pracovních lágrů, koncentráků či na popraviště. Ještě teď, když si na toto vzpomenu, jde mi z toho hlava kolem. Samozřejmě, je to samou podstatou těchto režimů. Ale přesto, svobodný člověk se s tím nemůže jen tak vyrovnat. A zřejmě nikdy nevyrovná...
Již po několikáté vybírám svědectví pamětníků, dlouhé roky zaznamenávané sdružením Post Bellum. A každý rok přemýšlím, který příběh vybrat a seznámit s ním návštěvníky – posluchače unijazzího festivalu. Každý z příběhů je natolik silný, že jsem přesvědčený o tom, že právě tento by si měli posluchači vyslechnout. Letos byl výběr o něco lehčí, dá-li se to takto napsat vzhledem k tomu, o jaké vzpomínky se jedná a kdy je tak těžké určit, který z dramatických osudů dostane právě přednost a další bude odložený na příští rok. A tak v paměti sahám k historickým událostem, které jsou tak významně spojeny s letošním rokem. Výročí vzniku českého junáka a osudy českých skautů - politických vězňů, nejvýznamnější čin československého odboje za druhé světové války likvidace zastupujícího říšského protektora Heydricha a následná pomsta německých okupantů vypálení obcí Lidic a Ležáků (na ty se tak často zapomíná), popravy lidických mužů, deportace do koncentračních táborů a vraždy nevinných dětí... A k tomu příběh inženýra Plocka, popraveného z politických důvodů v roce 1951, o jehož osudu natočil režisér Josef Císařovský dokument Sny o tátovi a který byl před pár lety v Boskovicích též uveden. A žel Bohu jeden z příběhů je věnován vzpomínkám pamětníků na to, jak Rusko válčilo v Čečně a jak se dnes to stejné ruské imperiální myšlení zhmotnilo do napadení a vedení války proti Ukrajině.
Když jsem si jako školák četl staré sborníky, vydávané v šedesátých letech minulého století v Boskovicích Muzejním spolkem, do paměti se mi vryla věta, která byla otištěna na přední straně jednoho z výtisků. Staré-li poznáš, pro nové sílíš. No, ono to zní téměř obrozenecky. Ale je to pravda pravdoucí, žádná fráze, to mi věřte. A tak si ve skrytu duše myslím a doufám, že k tomuto poznání svým malým dílem snad přispějí i ta komorní usebrání na dvorku bývalé židovské školy v tom našem ghettu...                               -pete-