Pražská pětka

Pozdější život filmu? aneb české filmy, na které se tak trochu pozapomnělo II.

režie Tomáš Vorel, Československo 1988, 97 min.

Lektor dr. Milan Šteindler, CSc. – s ulízanými vlasy a velmi neformálně – uvádí pět filmových představení mladých avantgardních divadel: pantomimické skupiny Mimoza, výtvarného divadla Kolotoč, recitační skupiny Vpřed, baletní jednotky Křeč a divadla Sklep. Před lektorem stojí váza s pěti rudými karafiáty, které postupně uvadají. Také průvodce ztrácí kondici, jeho projev přestává být plynulý, musí se dívat do svých poznámek. Před poslední povídkou je již výrazně společensky unavený, rozcuchaný a koktá. Při vzpomínce na padesátá léta 20. století se mu oči zalijí slzami...
Snímek se stal přesvědčivou demonstrací potencionálu řady osobností, které nestmelil ani tak stejný věk, jako spíše uvolněnější atmosféra druhé půle let osmdesátých. Právě ta umělcům nadaným nejrozmanitějšími talenty umožnila předvést veřejnosti jejich projekty. Svobodnější přístup státní barrandovské dramaturgie pak umožnil vznik filmu, který účtuje s nejrůznějšími tabu, omezeními a trapnostmi své doby. A nelze nepřipomenout i dokumentační význam tohoto experimentálního Vorlova debutu.

Lektorský úvod: filmový historik Jan Lukeš