Zločiny českých komunistů, zlodějů a vrahů II.

cz
dokument / výročí
Film / Neděle / Kino Panorama /

Když jsem loni koncem léta připravoval dramaturgii filmů pro rok 2020, lovil jsem v paměti kulatá „výročí“ komunistických zločinů. Samozřejmě – justiční vražda doktorky Milady Horákové. A dál? Státní bezpečností umlácený a umučený farář Josef Toufar, jehož ostatky byly „uloženy“ v neoznačených šachtách ďáblického hřbitova a teprve zásluhou nekonečného úsilí spisovatele Miloše Doležala spočinuly v létě roku 2015 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Násilné obsazení a likvidace klášterů, internace členů mužských i ženských řádů. Výročí narození brněnského redaktora, básníka a spisovatele, studentského funkcionáře, odsouzeného 17. listopadu 1949 Státním soudem k doživotí. Který po únoru 1948 již jako vyloučený student filosofické fakulty Masarykovy university jezdil do bývalého okresu boskovického za svými kamarády a přáteli, z nichž převážná část byla taktéž odsouzena k dlouholetým, až dvacetiletým trestům. A zcela určitě – mí milovaní hokejisté. V paměti se mi vybavila četba Zlaté knihy hokeje z roku 1978 od autorů Karla Guta a Gustava Vlka. Hltal jsem příběhy prvních „mušketýrů s hokejkou“, obdivoval Pepu Malečka a spol. z legendárního oddílu LTC Praha. Četl věty o prvním i druhém titulu mistrů světa našeho mužstva z let 1947 a 1949. Díval se na fotografie s krátkými medailony těchto hvězd – Kobranov, Drobný, Konopásek, Zábrodský, Roziňák, Gusta Bubník, Modrý... Dychtivě jsem tenkrát otáčel stránky a najednou zjistil, že tato i další jména „zlatých hochů“ jako by už neexistovala, z československého hokeje byla – až na jedno – vymazána. Nebylo těžké zeptat se táty, co se to vlastně stalo. Ano, rok 1950 – nejen rozehnání reprezentačního mužstva, ale i soudní proces před Státním soudem a mnohaletá vězení... 
Vše souvisí se vším. Před několika týdny jsem si opět pročítal jubilejní sté číslo Revolver Revue, vracející se více jak půlkou svého obsahu k případu Milana Kundery, který na jaře roku 1950 „oznámil“ na stanici SNB (Sbor národní bezpečnosti) přítomnost cizího člověka na studentské koleji. O tomto starém „poklesku“ na podzim roku 2008 psal týdeník Respekt a nastartoval tím tak několik týdnů trvající permanentní obhajobu dnes (prý) světově uznávaného spisovatele. Autor této téměř stostránkové studie, redaktor RR Adam Drda, si dal tu práci a sestavil vyčerpávající soupis ohlasů v českých tištěných médiích k tomuto případu. Je to zajímavé čtení...
Stejně jako jeho, i mě zaujal, přesněji řečeno „nastartoval“ přetištěný názor Kunderových kolegů-spisovatelů, poúnorových členů KSČ. Že prý v roce 1950 se toho ve společnosti zase až tak moc nedělo, že největší represe ze strany režimu vůči vlastním obyvatelům měly teprve přijít... Ano, tak vnímali tehdejší soudruzi situaci v Československu. Jim se nedělo opravdu nic – vždyť jejich generální tajemník byl svými soudruhy oběšen (společně s dalšími deseti) až o více jak dva roky později. Teprve od tohoto okamžiku – možná – začali vnímat, komu se to vlastně upsali a čemu slouží. 
Rád bych tedy připomenul – teror československých komunistů proti národu nezačal až někdy v padesátých letech, jak si „tehdejší stalinisté, později reformní komunisté, ještě později exulanti/disidenti, následně demokraté“ (cituji A. Drdu) namlouvali a ještě i nyní jsou někteří z nich schopni takovouto nehoráznost, v podstatě lež, tvrdit. 
Neměli bychom na minulost zapomínat. Protože českoslovenští, nyní čeští komunisté – schovávajíc se za obskurní zkratku KSČ-M a s drzostí sobě vlastní – obracejí pravdu naruby, co jim síly stačí. A za přispění některých historiků-revizionistů se jim to, bohužel, někdy i daří...   

                                                                                                                                                                                     Petr Michálek

GEN: Anastáz Opasek (režie Věra Chytilová, ČR 1993, 16 min.)
Opat „chuligán“, jak jej nazývali jeho kamarádi – muklové z leopoldovské věznice. Duchovní řádu benediktínů byl v roce 1949 zatčen a vězněn 11 roků. V roce 1968 emigroval do tehdejší Spolkové republiky Německo. Po sametové revoluci se do Československa vrátil a později byl jmenován arciopatem břevnovského kláštera.

Neznámí hrdinové: Číhošťský svědek – Jan Zmrhal (režie Jiří Fiedor, ČR 2011, 26 min.)
Jan Zmrhal byl spolupracovníkem a sekretářem číhošťského faráře Josefa Toufara. Oba byli v roce 1950 v souvislosti s číhošťským zázrakem zatčeni a drženi ve vazbě v rámci připravovaného velkého procesu s církevními činiteli. Bezmála rok byl nezákonně vězněn v mírovské věznici bez soudního rozhodnutí. Podmínkou pro jeho další studia bohosloví po propuštění měla být spolupráce s StB. Jan Zmrhal nepodepsal, nastoupil jako technický úředník do továrny v Ledči nad Sázavou a krátce na to k útvarům PTP do Ostravsko-karvinských dolů.
V době natáčení byl Jan Zmrhal posledním žijícím přímým účastníkem číhošťských událostí, který byl v této souvislosti ve vězení a zcela se mu tak proměnil jeho život.

Sláva vítězům – Ing. Bohumil Modrý (režie Miroslav Lešovský, ČR 2001, 15 min.)
Lední hokej začal hrát Bóža Modrý (24. září 1916 – 21.července 1963) jako dvacetiletý v legendárním LTC Praha a již rok nato byl díky svým výborným fyzickým dispozicím, talentu i vzornému charakteru vybrán do národního mužstva. Ve své době byl považován za nejlepšího brankáře v Evropě. Jako člen národního týmu dvakrát získal titul mistra světa (1947, 1949) a ze Zimních olympijských her 1948 ve Svatém Mořici si přivezl stříbrnou medaili. Českoslovenští komunisté se mu odměnili po svém. V roce 1950 byl s dalšími spoluhráči zatčen a odsouzen na patnáct roků za špionáž a velezradu. Na jaře roku 1955 byl po krutém věznění v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a při těžbě uranové rudy na dole Barbora v Jáchymově bez ochrany proti radioaktivnímu záření, propuštěn. Na následky věznění předčasně zemřel ve věku 46 let.

Tajné akce StB – Akce K (režie Ján Novák, ČR 2009, 14 min.)
Po únorovém puči v roce 1948 se komunisté v Československu snažili ovládnout všechny důležité oblasti společnosti. Významnou položkou na seznamu jejich nepřátel byla také církev. Jedním z nejtvrdších úderů proti ní byla „Akce K“, zaměřená na likvidaci církevních řádů a kongregací. Noc ze 13. na 14. dubna 1950, kdy se odehrál zásah proti mužským řeholním společenstvím, se někdy nazývá „bartolomějskou nocí“. Druhý zásah byl proveden v noci z 27. na 28. dubna a třetí fáze, zaměřená na ženské kláštery, následovala na podzim roku 1950. Podle údajů České biskupské konference bylo celkově postiženo 247 klášterů mužských a 670 ženských s 2528 řeholníky 11896 řeholnicemi.

GEN: Zdeněk Rotrekl (režie Břetislav Rychlík, ČR 2002, 14 min.)
Básník, prozaik, publicista, politický vězeň, ale také muž, který měl být vymazán z paměti národa a literatury. Jako nejmladší člen Syndikátu novinářů byl odsouzen v roce 1949 k doživotnímu trestu, když mu soudce předtím navrhoval trest smrti... Z komunistického kriminálu se vrátil v roce 1962 a vyměňoval lampy u výkopů. Režisér dokumentu s ním prochází právě těmi místy, která jak v dobrém, tak i ve zlém zasáhla do jeho života.