Dlouhá cesta k sametu „Biafra ducha“

Film
dokumentární filmy
Kino Panorama
Čtvrtek

Cyklus: Dlouhá cesta k sametu
Biafra ducha

Brno, Moravské náměstí 1969: režie Miroslav Kačor, ČR 2002, 15 min.
Protesty při prvním výročí srpnové okupace 21. srpna 1969 ve znamení brutality a prolité krve. Čtvrtek 21. srpna si vyžádal v Brně dvě lidské oběti. Jednou z nich byla teprve osmnáctiletá Danuše Muzikářová, která byla zabita zřejmě milicionáři, kteří do demonstrantů stříleli z věže tiskárny na rohu ulic Solniční a Rašínovy. Byla střelena zezadu do hlavy. Kulka z pistole v těle dokazovala, že ji zastřelil někdo z příslušníků Lidových milicí či SNB, protože vojáci měli tehdy jen samopaly. Viník nebyl nikdy dopaden, vyšetřování bylo na příkaz tajemníků městského a krajského výboru KSČ zastaveno...
Smrt Danuše Muzikářové připomíná pamětní deska na domě na Moravském náměstí č. 4.

Začátek konce: režie Petr Jančárek, ČR 1999, 53 min.
Jestliže 21.srpen 1968 rozptýlil iluzi o reformovatelnosti komunistických idejí, pak stejný den o rok později veškeré iluze o komunismu definitivně pohřbil. Toho dne zdánlivě nebylo ještě vše ztraceno: vůdčí osobnosti "pražského jara" stále disponovaly významnými posty i sympatiemi národa. Jejich jména skandoval toho dne v ulicích dav manifestující světu odpor proti okupantům. Strana ve své nevyzpytatelné moudrosti povolala vojsko, policii i milice a Češi zmasakrovali Čechy. Byli mrtví, desítky zraněných na těle a miliony na duši. Tímto dnem začala nejtvrdší normalizace a totalita, legalizovaná tzv. pendrekovým zákonem, pod kterým jsou tři podpisy: Svoboda, Dubček, Černík.


Země a lidé: režie Jan Špáta, Československo 1970, 32 min
„Ne, ne, tohle nebude žádná normalizačně-manipulativní tupost. Ano, Špáta nám tu ukazuje spokojené lidi a krásy vlasti a ano, normalizace už začala. Jenže vzhledem k tomu, co Špáta kdy natočil, klidně bych se vsadil, že tohle bylo myšleno jako prosté povzbuzení do těžkých časů. (V podstatě totéž jako u Weissova dokumentu z roku 1938 Naše země.) Za pravdu mi ostatně dává i Matuškova píseň na konci: Má malá zem, kterou solí pláč i vzdor, země polí řek a hor, i když stokrát prachem cest těžký kříž musela nést, zas a znova bude kvést má zem. 
ČSFD, Stegman, 18.11.2013

Snímek připravený pro Expo 1970 v japonské Osace. Dozvuk tání konce šedesátých let nebo propagační agitka?  Církevní procesí, hudba Vladimíra Mišíka, minutu a půl trvající záznam koncertu Plastiků, Znojemské vinobraní... Tedy akce, které budou příštích dvacet let potlačovány a zakazovány. Nenápadné rekviem za uplynulou dekádou v rouše reklamního filmu?
Když jej při schvalovací projekci uviděl hlavní stranický ideolog Vasil Biĺak, „šič z Košic“, řekl jen stručně: „Tuná nepúšťať...“